Rokycany byly ještě na sklonku 30. let minulého století městem, které čerstvě překročilo hranici 10 tisíc obyvatel. Lékařská péče už sice nebyla tak vzácná, ale pořád ještě nebyla natolik samozřejmá, aby měli radní ambice postavit významnější zdravotnické středisko nebo dokonce nemocnici. Tento postoj se ale změnil ihned po druhé světové válce.
Město bylo jedním z mnoha, které byly válkou výrazně poškozeny. Poválečné nadšení obyvatel proto zahrnovalo smělé projekty týkající se kompletní výstavby Rokycan. Mluvilo se o kulturním domě, divadle i o stavbě nemocnice. Hlavním úkolem byla ale nakonec kvůli návratu válečných uprchlíků bytová výstavba. Zajištění širší zdravotní péče se začalo v reálné podobě řešit až na přelomu 40. a 50 let. V roce 1949 byla v centru otevřena zubní ordinace a o rok později samostatná porodnice. A až o další dva roky později byl na okraji Rokycan za Kalvárií položen základní kámen nemocnice.
Během prvních 10 let zdvojnásobila nemocnice počet lůžek i personálu
Jako nejvhodnější pro plánovanou strukturu péče, výstavbu i náklady zvolili radní architektonický návrh, který byl prototypem nového uspořádání nemocnice s poliklinikou ve tvaru písmene H, kde v předním traktu byly ambulance, v zadním traktu lůžka a ve spojovacím krčku společné prostory a zázemí pro obě části nemocnice, jako jsou rentgeny, laboratoře, operační sály, ale i zázemí pro personál. Stavba trvala pět let.
Po zprovoznění měla nemocnice čtyři základní lůžková oddělení (dětské, gynekologicko-porodnické, chirurgické a interní), která měla k dispozici 250 lůžek. Včetně polikliniky je obsluhoval personál čítající 328 lidí. S rozvojem města se ale počty lůžek i zaměstnanců v průběhu času navyšovaly. Do roku 1961 docházelo k postupnému zvýšení lůžkové kapacity až na 430 v celkem šesti odděleních. Nejvíce zaměstnanců měla pak nemocnice v roce 1970, kdy jich zde pracovalo 640. V dalších letech se pak počty postupně snižovaly.
Od roku 1971 mohla veřejnost využívat lékařskou službu první pomoci. Na ní pak jen o rok později jako jedny z prvních v republice v rámci nemocnice navázaly i výjezdy rychlé záchranné služby. Postupně přibyly intenzivní formy péče – anesteziologicko-resuscitační oddělení a jednotka intenzivní péče. Byly dostavěny garáže, vrátnice, před nemocnicí prodejna a vedle nemocnice též ubytovna a bytovka pro zaměstnance.
Další kulatiny v nových prostorách
Od 80. let vlivem rychlého vývoje medicíny, preventivních programů a výrazného zkracování průměrné doby hospitalizace začala potřeba lůžek a stejně tak i personálu postupně klesat. Po roce 1989 převzali některé ambulance v poliklinické části privátní ambulantní lékaři, z nichž někteří v nemocnici zůstali a jiní přestěhovali své praxe do jiných částí města. Do konce roku 1991 byla Rokycanská nemocnice organizačně začleněna pod tehdejší Okresní ústav národního zdraví (OÚNZ). Mezi lety 1992 až 2003 nesla název Nemocnice s poliklinikou Rokycany.
Od roku 2003 je jediným vlastníkem Plzeňský kraj. Kromě Rokycanské nemocnice převzal během dvou let od státních OÚNZ i nemocnice v Klatovech, Domažlicích, Stodu a menší nemocnice následné péče v Horažďovicích a v Plané. S výjimkou Domažlic, kde se stavěl na počátku tisíciletí zcela nový nemocniční areál, byly všechny nemocnice ve velmi zanedbaném stavu a s nedostatečným financováním. Plzeňský kraj proto začal s postupnou modernizací, z níž vyčnívá právě dostavba Domažlické a výstavba nové nemocniční budovy v Klatovech.
Rokycanská nemocnice od té doby modernizovala dílčí pracoviště. Kompletní rekonstrukce včetně přístavby se chystá v nejbližších letech. V současné době je připraven projekt a žádá se o stavební povolení prvních etap.
Za dobu své existence se v rokycanské nemocnice narodilo zhruba 41,5 tisíce dětí, lékaři zde provedli přes 181 tisíc operací a úspěšnou léčbu či ošetření zde absolvovalo 1,6 milionu pacientů.
