Příležitostně bývá označována za „Popelku mezi krajskými nemocnicemi“. V posledních dvou letech a zejména posledních měsících v ní ale probíhá čilý stavební ruch. Upravují se lůžkové pokoje i areál. Ředitel Rokycanské nemocnice Michal Filař v rozhovoru pro Deník potvrdil, že začala očekávaná modernizace, která v první řadě zlepší prostředí pro pacienty i personál, ale zohlední i současný vývoj zdravotní péče či demografii.
Z nemocnic ve vlastnictví kraje působí Rokycanská nemocnice mírně omšele. Asi to tak vnímáte i vy?
Ano, bohužel. Ovšem existuje pro to jednoduché vysvětlení. Do roku 2002 patřily regionální nemocnice pod stát, který do těch v Plzeňském kraji příliš neinvestoval. Po zřízení krajů se postavily nové nemocnice v Domažlicích a v roce 2012 v Klatovech. Tam byly původní nemocnice starší a v mnohem horším stavu než rokycanská. Logicky dostaly přednost. Teď je samozřejmě těžké srovnávat vizuální dojem s novými nemocnicemi.
Nicméně už při dostavbě nemocnice v Klatovech začal kraj investovat i do nemocnic ve Stodu a Rokycanech. Primárně se rekonstruovaly sofistikované zdravotnické provozy jako operační sály nebo laboratoře. Pořizovalo se nové přístrojové vybavení za vyšší desítky milionů korun. To jsou stěžejní investice z pohledu kvality péče. A to bych zdůraznil, že přístroje a zázemí pro diagnostiku a léčbu máme v Rokycanech na skvělé úrovni. Pokulhává vzhled budovy včetně části interiérů. To se od svého nástupu v roce 2023 snažím napravit.
Před vaším příchodem existovala studie kompletní přestavby nemocnice s přístavbou dvou věží. Co se s ní stalo?
Vznikla v roce 2021. Částečně i kvůli ní se odsouvaly menší postupné investice, neboť se očekávala právě jedna velká modernizace. Z ní ale logicky sešlo. Byla by extrémně nákladná a nemocnice by zvětšila objem, který by při současném směřování péče nebylo možné efektivně využít. Vydali jsme se tedy jako ve Stodu cestou postupných úprav.
Co se tedy v nemocnici zatím podařilo modernizovat?
Jak jsem naznačil, už mezi roky 2010 a 2020 se rekonstruovaly operační sály, laboratoře, radiodiagnostické oddělení, sterilizace, také lékárna, trakt příjmových ambulancí, transfuzní pracoviště, jídelna pro personál a před mým nástupem v roce 2022 vzniklo oddělení následné péče a nové parkoviště. Pak se pozastavil ten projekt velké rekonstrukce s přístavbou.
A po vašem nástupu jste tedy začali s dílčími úpravami. Jakými?
V postupné modernizaci jsme se museli napřed zaměřit hlavně na inženýrská zařízení a sítě, které jsou důležitá pro chod celé budovy. Pochopitelně ale chceme udělat příjemnější a funkčnější i ty prostory, kde se pohybují pacienti, návštěvy, a také personál. Tam cítíme největší dluh.
Jedna z finančně nejnáročnějších, i když pro veřejnost neviditelných investic, byla kompletní výměna kotelny v jedné z technických budov. To se dělalo loni. Dále jsme loni upravovali rehabilitaci, kde místo dvou místností s technickým zázemím vznikla nová tělocvična a rozšířila se vodoléčba. A máme nově ergoterapii.
Z viditelnějších věcí se upravoval park před nemocnicí, kde je nový altán, lavičky, keře, opravená socha. To se povedlo. Lidé tam rádi chodí i teď na podzim. Kolem areálu je také nový plot a s ním se pročistil park za nemocnicí.
Dále se rekonstruovala budova vedle lékárny, kde je vrátnice. Vznikla tam nová ordinace, čekárna i zázemí pro personál. Postupně také upravujeme lůžkové pokoje. V létě jsme opravili dvě ambulance v přízemí ambulantního traktu. Nebo zase z těch pro veřejnost méně viditelných prací – rekonstruovaly se prostory, kde sídlí správa nemocnice a nedávno se dokončily nové dílny a zázemí pro údržbu. Není toho málo, ale stále připravujeme další projekty, sháníme peníze, stavíme. Někdy to není jednoduché. Jsme limitováni prostorem, a hlavně špatným technickým stavem.
Co tím myslíte? Lze to nějak rozvést?
Jsme nemocnice – nelze něco zavřít, pak zrekonstruovat, a pak zase otevřít. Všechny zdravotnické provozy – lůžka, vyšetřovny, ambulance musí stále fungovat. Pokud chceme něco opravovat, musíme pro daný provoz napřed připravit náhradní prostory, přestěhovat, opravit ty uvolněné a pak ten provoz zase vrátit, nebo vše postupně posouvat. To je důvod, že některé ambulance mění místa.
Co se týká špatného technického stavu, tak se stává, že třeba stavebníci začnou odbourávat příčku a najdou v ní sítě, které tam být podle plánů neměly. Nebo chtějí odbourat část zdi, ale ta je v tak špatném stavu, že ji musí odstranit celou. To se stalo v létě s jednou technickou budovou. Dřív v ní byl výměník tepla, který je teď u nové kotelny. Uvolněnou budovu jsme chtěli použít pro odpadové hospodářství. Přišel ale statik a řekl, že je nutné ji zbořit. To se v září stalo.
Podobné potíže máme i v prostoru rekonstruované části polikliniky nebo v zadním traktu, kde za pár dnů otevřeme nové bistro. Obojí jsme chtěli dokončit během září. Ale narazili jsme na potíže, kvůli kterým se musel upravit projekt a zajistit dofinancování. Dokončení obou projektů se tak přesunulo na listopad.
To už tedy hovoříte o stávajících úpravách. Co se tedy v nemocnici momentálně staví?
Probíhá tedy rekonstrukce pravého křídla polikliniky, kde byly, a kam se také vrátí interní ambulance. A v úterý otvíráme nové bistro. Tam, kde je současné, bude totiž pokračovat ambulantní část nemocnice. Bude tam ordinace s čekárnou. Nové bistro je dál proti jídelně. Bude větší a do léta u něj vznikne i venkovní terasa.
Dál teď stavíme venku na pravém nádvoří novou příjezdovou cestu k suterénnímu vchodu a u ní novou opěrnou zeď, neboť cesta je ve svahu pod úrovní povrchu. Před třemi týdny jsme začali u bočního vchodu pohotovosti stavět novou ordinaci pro třídění pacientů.
Z těch dalších velmi blízkých a viditelných plánů chceme zkrášlit prostředí čekáren a chodeb. Opravit omítky, odstranit různé staré přebytečné kabely a prvky na zdech, instalovat jednoduchou střízlivou výzdobu a ujednotit navigační systém i označení dveří. Ve vestibulu pak chceme vytvořit takovou relaxační zónu, kde bude možné si sednout, odpočinout si, počkat na někoho, dát si kávu.
Zatím je tedy řeč hlavně o ambulantních částech nemocnice nebo exteriérech. Plánujete i modernizaci lůžkových částí?
Ano, samozřejmě. Jak už zaznělo, průběžně modernizujeme pokoje ve smyslu oprav omítek, nábytku, nových podlahových krytin, osvětlení nebo jsme letos pořídili nové televize. Z hodnocení spokojenosti hospitalizovaných pacientů ale víme, že lidé by si přáli mít na pokojích sociální zařízení. I to plánujeme. V tom ale narážíme na prostorové limity.
Jak je budete řešit?
Jakékoli dovybavení lůžkového pokoje sociálním zařízením znamená buď, že se zvětší celková plocha pokoje, nebo že v něm snížíme počet lůžek. Lůžka ale omezovat nelze. Naopak máme přislib zdravotních pojišťoven k nasmlouvání nových lůžek následné péče. To je i vzhledem k demografii trend v celé zemi. Nicméně potřebujeme tedy na lůžkových stanicích víc místa. K tomu se dostáváme už současnými úpravami, a právě i tím posouváním pracovišť v rámci nemocnice.
Na lůžkových stanicích máme totiž nejen denní zázemí pro personál, ale třeba i šatny, část archivů, sklady zdravotnického materiálu i lůžkovin. Část z toho tam ale být nemusí. Šatny pro personál nebo archivy přesuneme do suterénu, kde byly dosud třeba dílny a sklad údržby a další technické zázemí. Právě dílny, jak jsem zmínil, ale přesouváme mimo hlavní budovu. Prostory v suterénu tak uvolňujeme a upravíme je právě pro zázemí personálu, archivy a sklady. Uvolněné prostory lůžkových stanic využijeme pro toalety s umývárnami u pokojů.
V ostatních nemocnicích Plzeňského kraje se budou realizovat takzvané EPC projekty zaměřené na energetické úspory. Plánuje se to samé i v Rokycanech?
Ano, v uplynulých dnech jsme s Plzeňským krajem dohodli i přípravu zmíněných EPC projektů. V rámci nich získáme moderní energetické technologie s novou dlouhodobou životností, které přinesou energetické úspory a mimo jiné i zateplení objektů.
Už jste načal, že nemocnice se bude přizpůsobovat vývoji medicíny a zdravotní péče. V jakém smyslu?
Trendem v současné medicíně je posilování odborné ambulantní péče. V celé Skupině nemocnic Plzeňského kraje přibylo za poslední roky skoro 30 nových ambulancí a poraden. Přibývají i u nás, například ortopedická, neurologická, poradna chirurgie ruky, před pár dny jsme převzali od soukromých provozovatelů plicní a revmatologickou ambulanci.
Oproti tomu se snižuje potřeba hospitalizační péče chirurgické a dětské. V případě chirurgie je to vývojem medicíny, kdy se stále více potíží řeší laparoskopicky, tedy miniinvazivní metodou, a tím pádem se zkracuje průměrná doba hospitalizace. V Rokycanech máme velmi zkušený tým lékařů, z nichž mnozí mají bohaté zkušenosti z působení na klinických pracovištích nebo v zahraničí a využívají, pokud je to možné, ve velké míře právě šetrné operativní metody.
V případě pediatrie ten trend souvisí jak s vývojem medicíny, kdy se stále více nemocí řeší ambulantně nebo v domácí péči, tak ale zároveň všichni vidíme i demografický vývoj. Dlouhodobě ubývá porodů, a tedy i dětí a dětských pacientů. Nutno přiznat, že hospitalizací dětských pacientů rychle ubývá v celé zemi i u nás. Máme i dny, kdy jsou dětská lůžka zcela prázdná.
Naopak se stárnutím populace roste tlak na lůžka následné péče. Chtějí je po nás pojišťovny, je po nich veřejná poptávka. Těmto trendům se musíme, chtě nechtě, přizpůsobovat.
